- kapacitou (80 l),
- ztrátami (na povrchu býval krásně teplý, energetická třída na štítku "G"
- nemožostí připojit ho k ústřednímu topení
- nedostupností náhradních dílů
Zejména ty náhradní díly mě donutily k radikálnímu řešení - co je platné, že vám stačí v bojleru chybí součástka za pár stovek (spirála, nebo termostat), když ji nejste schopni v nejbližším okolí zakoupit a hrozí vám prožít svátky bez teplé vody. U domácího výrobce předpokládám lepší zásobování.
Padla volba na klasiku - Dražice OKCE 160. Příkon 2 kW, možnost připojit ohřev z ústředního topení.
V té době jsme provozovali ústřední topení s kotlem na uhlí, takže kombinovaný bojler byl jasná volba. Tím spíš, že pro něj v koupelně čouhaly nevyužité trubky ústředního topení. Původně v domě kombinovaný bojler byl, ale když dosloužil, předchozí majitelka (žila v domě sama) ho bohužel nahradila čistě elektrickým 80l Gorenje.
Jak známo, teplo z uhlí je levnější než z elektriky a v topné sezoně je tedy hřích ohřívat TUV elektrickým proudem.
Problém bylo řízení. Z domu mých rodičů mi bylo známo, že kombinovaný bojler je super věc, ale jeho ekonomika selhavá na nedostatečné automatizaci provozu a "nedisciplíně uživatelů." Bojler se večer nahřál z kotle, přes noc se přestalo topit a obsah bojleru se vybil zpátky do UT. Ráno byly radiátory vlahé, voda v bojleru studená. Podobné byly zkušenosti z mého okolí.
Bylo tedy zapotřebí navrhnout příslušnou automatiku, která zajistí, aby se bojler nabil, když je voda v UT teplejší než voda v bojleru a zároveň zabrání jeho zpětnému vybití do UT v době, kdy se přestane topit. Požadavkem bylo také minimální nutnost uživatelských zásahů.
Varianta A - nic neautomatizovat, dosatit pouze zpětnou klapku do teplé větve a nabíjení ovládat ručně. To jsem zavrhl, byť je toto řešení často doporučováno. Problém je v tom, že sice zamezí samotížnímu vybíjení, ale neumožňuje maximální využití kapacit bojleru. Například, topím-li v kotli na 75°C, bojler se mi nahřeje na teplotu blízkou 75°C. Když přestanu přikládat v kotli, teplota v UT klesá, ale čerpadlo stále točí, dokud ho při nějakých 50°C nevypne příložný termostat na kotli a bojler ohřívá zpátečku a tedy se naprosto zbytečně opět vybije na 50°C.
Varianta B - příložný termostat na potrubí k radiátoru a elektroventil, který sepne, když se bude v radiátorech alespoň 60°C (nebo kolik, to je otázka) a zároveň dojde k blokaci elektrického nabíjení. Stejný problém jako v variantě A.
Varianta C - Rozdílový termostat se solárních systémů, čidlo v bojleru a na trubce k radiátoru, elektroventil a blokování el. nabíjení při topení. Nejúčinnější nabíjení, ale spotřebovává elektřinu a něco stojí.
Varianta D - termohlavice hlídající teplotu zpátečky, tzv. RTL ventil. Provoz zcela bez elektřiny. Neřeší blokaci el. nabíjení.
Po diskuzi na Bastlírně a hledání na internetu padla volba na maximalistickém řečení ve Variantě C, pro kterou jsem sehnal na míru šité, hotové řešení.
Euroster 11 B
  |
| Euroster 11 B |
Instalace a cena
Protože bojler je v koupelně, daleko od kotle, čidlo teploty kotle jsem připevnil na trubku, která vede k radiátoru v koupelně. Druhé čidlo jsem vložil do jímky bojleru.Regulátorem spínám servoventil "při napětí otevřeno."
Připojení bojleru včetně servoventilu: 3850,-
Regulátor včetně poštovného: 1200,-
Zkušenosti s provozem
Je to výborná věc. V topné sezoně vždy ohřátý bojler, nikdy se nevybije a navíc jsem získal v bytě přehled o teplotě kotle - při přetopení začne euroster varovně blikat.
V současnosti je už zařízení mimo o pravidelný provoz, s novou kotelnou jsme ohřev teplé vody vyřešili výměníkem v akumulační nádrži a kombinovaný bojler se možná bude stěhovat na nové působiště.
Na tomto blogu jsem našel článek s velmi podobnou instalací, autor se inspiroval také ve zmíněné diskuzi na Bastlírně.
